Myšlenka tzv. lesních školek se zrodila v Skandinávských zemích zhruba v polovině 20.století a popularita tohoto konceptu v zahraničí i u nás v současnosti stále stoupá. Jak už samotný název napovídá, klíčovým principem tohoto typu školky je trávit s dětmi co nejvíce času venku v přírodě. Nemusí nutně jít jen o les. My v lesním klubu Vydrýsek často využíváme louku, potůček, okolí rybníku a tůní, prostory samotné záchranné stanice Pavlov, občas navštívíme i dětské hřiště v obci. Plánujeme s dětmi příležitostně se účastnit kulturních akcí, výletů do muzeí, pořádat workshopy, jarmarky, aj.

Určitě ale nejsme adrenalinoví "závisláci" nebo mrazuvzdorní extrémisté a v případě skutečně nepříznivého počasí máme možnost využít zázemí ekologické učebny Stanice Pavlov nebo obecní klubovny, to díky úzké spolupráci právě se stanicí a obcí Pavlov. Do budoucna bychom rádi pořídili maringotku nebo jurtu, která by nám k tomuto účelu sloužila.

Člověk je evolučně naprogramovaný k pobytu v přírodě. Příroda je pro nás to nejpřirozenější prostředí k všestrannému rozvoji. Je všeobecně známý fakt, že pobyt venku podporuje budování imunity, snižuje riziko obezity, navíc se zde vytváří pocit spoluzodpovědnosti za stav životního prostředí.

Děti si zdokonalují hrubou i jemnou motoriku tím, že zkoumají své okolí. Skáčou přes potok, lezou po hromadách kamení, šplhají, kloužou po zamrzlé louži (pohybová zdatnost, koordinace). Vzápětí si vezmou do ruky klacík s drsnou kůrou, sametový mech, otestují teplotu vody či sněhu (hmat). Lidský mozek je rozvíjen tak, že musí stále pracovat s různorodými podněty, chůze po pestrém terénu dokonce podle logopedů podporuje rozvoj řeči. Přitom všem v pozadí děti slyší zpěv ptáků, zurčení vody v potůčku či ticho mrazivého lesa (sluch). Ochutnají lesní jahody, které si sami nasbírají (chuť). Je dokázáno, že už jen pohled (zrak) na zeleň uklidňuje naši psychiku a prospívá duševnímu zdraví, buduje se tím základ pro odolnost vůči stresu. "Naše" louka je plná bylinek, v období kolem Svatojána se rozvoní po mateřídoušce (čich). Zkrátka, zapojí se všechny smysly, přičemž podněty jsou tak akorát vyvážené, což podporuje schopnost koncentrace. V dnešní moderní době se na nás v běžném životě valí až příliš mnoho informací a z každé strany na nás něco bliká, pípá, mluví, hraje nebo svítí, a proto se není čemu divit, že má tolik dětí v školním věku poruchu pozornosti.

V našem klubu klademe důraz na tzv. volnou hru. Vidíme, že děti se inspirují světem kolem sebe a naplno povolí uzdu fantazii a kreativitě. Tvoří si vlastní pravidla her, přírodniny využívají jako hračky, a tak zjišťují, že být venku znamená zažít kopec zábavy a je potom snazší je v pozdějším věku "odlákat" od technologií k výletům.

Děti se potkávají v menším počtu ve věkově pestré skupince (max. 12 dětí s 2 dospělými průvodci). Naším cílem je podporovat v nich místo soutěživosti naopak spolupráci. Rozvíjí si schopnost si vzájemně pomáhat, podělit se, domluvit se. To by jeden neřekl, kolik z těchto sociálních dovedností dětí uplatní, když si spolu staví bunkr.

Program se přizpůsobuje cyklu dějů v přírodě a koloběhu ročních období, čímž se děti seznamují se zákonitostmi života jako takového. Jsou v kontaktu se zvířecími obyvateli lesa, poznávají každý druh počasí a tyto zkušenosti je zároveň ukotvují v kontaktu se sebou samým.